- Alfa Romeo byla ve světě automobilů měřítkem před i po druhé světové válce. To si ovšem vyžádalo přechod od mistrovského dílenského přístupu k modernější průmyslové organizaci.
- Model 6C Villa d’Este byl zcela bezpochyby průkopníkem v oblasti elegance, technických inovací, výkonu i prestiže.
- Model 6C Villa d’Este vyzařoval doslova neuvěřitelnou auru, která přilákala řadu velkých osobností včetně amerického herce Tyrona Powera, Evitu Peronovou, Ritu Hayworthovou, monacké kníže Rainiera III nebo 20letou fotbalovou legendu Valentina Mazzolu, který v roce 1939, v začátcích své kariéry, pracoval v továrně v Portellu.
Symbol celé éry
Když se na jaře roku 1949 objevil v parku Villa d'Este v italském Cernobbiu model 6C 2500 s karoserií Touring, každému bylo jasné, že hlavní cenu soutěže elegance si odnese právě tento vůz. Jeho originalita a jedinečné tvary byly vskutku ohromující a bylo tak celkem logické, že jeho původní označení doplnil název proslulé soutěže elegance.
Model 6C 2500 Villa d’Este nebyl ale pouze vrcholem krásy. Byl také vrcholným dílem řemeslné, zakázkové výroby automobilů a současně obratem k modernějším výrobním procesům.
Uznávaný inženýr z Trevisa
Vraťme se ale o jedno desetiletí zpět. Když byl v roce 1939 představen model 6C 2500, továrnu v Portellu už šest let vedl inženýr Ugo Gobbato, který do Alfy Romeo přinesl velmi široké znalosti s průmyslovou výrobou.
Gobbato získal inženýrský titul v Německu, řadu let řídil výrobu u Marelliho a také v turínské továrně v Lingottu. Byl také jedním z hlavních tvůrců projektu továrny na kuličková ložiska v Sovětském svazu.
Gobbato byl v dílně vždy jako doma. Se svými týmy si často povídal a snažil se zjistit, jak by bylo možné zlepšit efektivitu výroby. Po svém příchodu do Alfy Romeo se soustředil na studium všeho, co nebylo úplně standardní: vadná strojní zařízení, továrna postrádající harmonii a příliš velký zbytečný pohyb materiálu. Na základě této analýzy zahájil Gobbato proces nápravy. Své metody také vysvětlil ve dvou příručkách vydaných v roce 1932 pod názvem Organizace faktorů výroby. Své teorie se snažil převést do praxe a vytvořit dokonalou syntézu moderního výrobního postupu a tradiční řemeslné pečlivosti, která značku Alfa Romeo do té doby charakterizovala.
„Efektivnější výroba místo masové produkce“: takový byl cíl, který šířila nová generace mladých inženýrů. Právě s nimi Gobbato implementoval nová pravidla a moderní metody. Jednalo se například o přesně danou hierarchii, jasně vymezené zodpovědnosti a odpovídající finanční ohodnocení.
Slibný mladý talent
Jedním z kroků reorganizace Portella bylo zřízení nedalekého fotbalového hřiště, běžecké dráhy a malé tribuny. V roce 1938 tým Gruppo Calcio Alfa Romeo zvítězil v regionálním šampionátu a postoupil do divize C. V důsledku tohoto postupu bylo najmutí mladého perspektivního hráče, kterého přitahovala možnost trvalého zaměstnaní mechanika v Portellu. Jednalo se o Valentina Mazzolu, pozdějšího kapitána italského národního týmu a legendárního týmu Grande Torino.
Kdo ví, možná tento legendární fotbalista pracoval i na voze 6C 2500. Každopádně víme, že v Portellu pracoval v roce 1939, kdy byla slavnostně představená vozidla nové série.
Model 6C 2500
Vůz byl evolucí předchozích modelů 6C 2300 a 2300 B, od kterých zdědil některé technické inovace, jako například zadní zavěšení s torzní příčkou a teleskopickými tlumiči a hydraulické brzdy místo mechanických.
Výkonové vlastnosti nového modelu byly výraznější a vůz byl celkově agilnější. Jeho výkon dosahoval 110 k, což stačilo na dosažení nejvyšší rychlosti 170 km/h. Závodní premiéru měl vůz v roce 1939 v závodě Tobruk-Tripolis s karoserií s Thick Wing, která měla nárazníky integrované v karoserii. Immagine che contiene automobile, nero, via, fotografia Descrizione generata automaticamente
Technická výjimečnost a sportovní úspěchy se ukázaly být pro získání elitní klientely opět klíčové. Výroba zahrnovala pěti nebo sedmimístné verze Turismo a také modely Sport a Super Sport s krátkým rozvorem náprav, přičemž karoserie byly svěřené externím karosářům. Navzdory vyšší ceně (od 62 do 96 tisíc lir) byla reakce trhu velmi pozitivní. Vůz zaznamenal skvělý úspěch: 159 prodaných vozidel totiž vydělalo výrobci stejně jako 1200 Fiatů 508 Balilla.
Návrat modelu 6C
Po druhé světové válce se továrny přeorientovali zpět na civilní program. Portello však bylo těžce poškozeno bombardováním v letech 1943 a 1944. Rozběh výroby byl proto skutečně velkou výzvou, pro kterou bylo nevyhnutné oživit poslední předválečný model značky, mimo jiné i proto, že válku přežila řada mechanických dílů modelu 6C 2500.
V roce 1945 tak vzniklo několik modelů 6C 2500 Sport. Technici a zaměstnanci však na ně hleděli jako na sen. Kromě továrny v Portellu byla v troskách i řada měst včetně Milána a s nimi hospodářství Itálie: společnosti tak musely nakupovat potřebné materiály a palivo pro továrny doslova na černém trhu.
Kabriolet 6C 2500 Pinin Farina Special
V roce 1946 vzrostla výroba na 146 vozidel kusů, což zahrnovalo dokončená vozidla i podvozky odeslané karosářům. Na jednom z podvozků vznikla verze kabriolet, která se měla představit na autosalonu v Paříži. Avšak Itálie, coby poražená země byla z autosalonu vyloučena. Podnikavý karosář proto svůj nový model zaparkoval před vchodem do výstavního pavilonu Grand Palais a každý večer jej pak přeparkoval před pařížskou operu. Pro zajištění úspěchu vozidla i jeho tvůrce Battisty „Pinin“ Fariny to stačilo.
V roce 1946 byl v Portellu na rámu verze Sport postaven originální model Freccia d’Oro. Vůz měl krátký rozvor náprav a zaoblenou záď, která odrážela poslední poznatky z aerodynamiky. Tento model ovlivnil řadu dalších verzí. Pinin Farina vytvořil elegantní kupé s dechberoucími liniemi a berlinettu, která byla oceněna na soutěži elegance ve Villa d’Este. Achille Castoldi, mistr v závodech motorových člunů si koupil kupé Touring a na ženevském autosalonu použil stejnou techniku prezentace jako Farina v Paříži.
VIP model
Americký herec Tyrone Power projel svojí Alfou Romeo 6C 2500 celý Řím. Juan Peron a jeho žena Evita se ve stejném modelu chtěli předvést v Miláně. Koupili si jej také lidé jako král Farouk z Egypta a monacký kníže Rainier III. 27. května 1949 přijela Rita Hayworthová do Cannes na svatbu s princem Ali Khanem v modelu 6C 2500, který dostala jako svatební dar. Tento model měl elegantní šedou karoserii s tmavě modrou střechou a čalouněním, které dokonale ladilo s jejími svatebními šaty.
Svatba byla původně plánovaná na začátek května, ale byla odložena kvůli leteckému neštěstí, kdy letadlo z fotbalovým týmem Grande Torino narazilo do baziliky Superga. Při tomto neštěstí zahynul celý tým včetně kapitána Valentina Mazzoly. Princ byl velkým fanouškům týmu, a tak se rozhodl termín svatby odložit. Končí zde také příběh Valentina Mazzoly, který v roce 1939 coby neznámý fotbalista pracoval v továrně v Portellu a pravděpodobně se podílel i na výrobě modelu 6C 2500.
Model 6C 2500 SS Coupé Villa d’Este
V případě modelu Villa d’Este můžeme hovořit o dokonalém mistrovském díle automobilismu. Model 6C 2500 SS „Villa d'Este“ byl jedním z posledních modelů Alfy Romeo postavených na rámové konstrukci. Vyrobeno bylo pouze 36 exemplářů, z nichž každý byl opatřen zakázkovou karoserií sledující přání svého majitele.
Na rozdíl od modelu 6C 2500 SS Coupé se karoserie Bianchiho Anderloniho a jeho karosárny Touring vyznačovala zcela přepracovanou přídí se čtyřmi světlomety a dvojicí podlouhlých vstupních otvorů. Blatníky byly integrované v bocích karoserie, avšak jasně definované. Více skloněné čelní okno bylo v podélné ose rozdělené. Zadní část byla nízká a výrazná s dvojicí malých kulatých světel. Vzniklo doslova mistrovské dílo 20. století. V roce 1949 získal vůz v soutěži elegance ve Villa d’Este cenu „Grand Prix Referendum“, kterou vozům uděluje publikum. Vůz tak přijal do svého názvu i jméno soutěže.
